Psaní absolventské práce neodkládejte. Máme pro vás 4 tipy, jak její tvorbu zvládnout
Závěr jakéhokoliv studia je kulminací naučených faktů, vyjadřovacích schopností a umění obstát ve stresující situaci. Vedle závěrečných zkoušek je jeho nedílnou součástí i tvorba absolventské práce. Jejím účelem je prokázaní studentových schopností pracovat s odbornou zahraniční literaturou, srozumitelně formulovat vlastní názor a prokázat dostatek kritického myšlení.
To vše je navíc nutné vypracovat v souladu s interními pravidly fakulty nebo organizace, u které studium probíhá. Kvůli tomu bývá v očích studentů absolventská práce postrachem; zdánlivě svazující podmínky spolu s odbornou náročností často vedou nejen k odkládání tvorby závěrečné práce, ale i vyhoření a odchodu těsně před zdárným dokončením studia.
Naštěstí existují osvědčené tipy, které k vytouženému titulu či certifikátu dovedly celé generace studentů.
Základem jsou kvalitní zdroje
Výchozím bodem pro zpracování odborného textu je zpravidla vědecká literatura a ostatní akademické práce. Většina těchto zdrojů je přístupná přes internet, některé starší práce ale bývají k dispozici jen v tištěné podobě v knihovnách a archivech univerzit.
Při tvorbě jakéhokoliv textu platí, že před samotným psaním je nutné problematiku obsáhnout a poznat. Především je třeba mít na paměti, že interpretace publikovaných poznatků patří do diskuze, nikoliv do vlastní rešerše. Ta je ze své podstaty přehledem doposud zjištěných poznatků, uvedením neinformovaného čtenáře „do obrazu“.
Úvodní vhled do problematiky závěrečné práce může obstarat i populárně naučná literatura; v okrajových případech např. i Wikipedie. Plnohodnotným zdrojem pro psaní vlastní práce je ovšem již zmíněná vědecká literatura.
Bez osnovy se nepohnete
Logická návaznost je alfou a omegou absolventské práce. Posloupnost odbornosti začíná u obecných pojmů, přes odbornější vhled postupuje až k detailnímu přehledu poznatků těsně spjatých s tématem textu.
Tvořit podobnou práci bez vypracované osnovy je nejen frustrující, ale i časově náročné. Náznak kostry textu naleznete už v samotném zadání, rozhodně ale není od věci podrobnou osnovu připravit a při psaní z ní vycházet.
Nezapomeňte na konzultace
Konzultace s vedoucím práce jsou zejména v začátcích psaní nezastupitelné. Vedle odborného vhledu vám vedoucí pomůže i s formální stránkou textu – doporučí vám vhodnou formu citací i software pro jejich zpracování, osvětlí vám zvyklosti na fakultě či v organizaci, pod kterou práci tvoříte. Také vám pomůže dodržet stanovený rozsah; nezapomínejte, že normostrana textu není totéž co formát A4.
Kromě toho je vedoucí také prvotním oponentem vašeho odborného textu. Neberte si jeho kritiku osobně; jedná ve vašem zájmu, jeho postřehy vycházejí z letité praxe. Zpětná vazba je prostorem pro zlepšení vašich stylistických a formulačních schopností – nikoliv důvodem pro hroucení se.
Nesnažte se o dokonalost
Psaní jakéhokoliv textu sestává z několika kroků:
- zpracování relevantní literatury,
- hrubá tvorba textu (nebo spíše syntéza nosných myšlenek),
- rozšíření a proškrtání jednotlivých pasáží,
- stylistické uhlazení,
- odborná oponentura,
- revize a korektura.
Základem je samozřejmě nastudování odborných zdrojů – to je ale teprve začátek. Při psaní se oprostěte od snahy o stylistickou vytříbenost; prvotní koncept textu je spíše „nástřelem“ nejdůležitějších myšlenek, které na sebe logicky navazují a problematiku, kterou se v práci zabýváte, vysvětlují do hloubky.
S odstupem několika dní se k textu vraťte. Uvidíte, že některé pasáže budou potřebovat rozšířit, jiné naopak zkrátíte. Teprve poté přichází ke slovu stylistické vyšperkování; opakující se slova zaměňte za synonyma, příliš dlouhé odstavce rozdělte. To samé platí v případě dlouhých vět. Dbejte ale také na to, aby výsledný text měl rytmiku – právě ta je jedním ze základních elementů čtivosti.
Poté následuje zhodnocení textu vedoucím práce, zapracování jeho připomínek a nakonec gramatická a pravopisná korektura.
